Aneb takže, přátelé,

dovolím si opět menší zhodnocení letošního ročníku Košateckého Otomanu. Jen pro pořádek, letos se tato mimořádná akce konala již po čtvrté a to mimo jiné znamená, že nás příští rok čeká první výročí… 🙂 ale nepředbíhejme…

Letošní Otoman se pro náhodné kolemjdoucí začal vizuálně zhmotňovat již ve čtvrtek, kdy japonský přítel Se-To a franský kolega Samo počali stavět pódium. Jestli uvažujete, co že to bylo za den tak ano, máte pravdu, ten suverénně nejhnusnější z celého týdne, kdy nám krááásně pršelo a při pohledu na mraky jsem se začal rozhlížet, odkud že to k nám ti jezdci apokalypsy dorazí… Avšak! Nedorazili a kupodivu, poté, co jsme promokli a prochladli, přestalo pršet. To už však slunko dávno svítilo na druhé straně světa a tak ani nemohlo vidět, jak jsme šikovní a jak jsme všechno hezky stihli. A dokonce podle plánu… A to kupodivu myslím bez ironie 🙂 Páteček byl také ve znamení příprav, nejvýživnější atrakce se nazývá „v celé galaxii nejtěžší lavičky, které by ani černá díra nevcucla“. Naštěstí ale mají ty dubové potvůrky vlastní nohy, takže alespoň stojí samy, když už k chůzi jsme je nedonutili. K tomuto nám naštěstí již nepršelo, neb se stal malý zázrak. Mraky se od rána začaly pomalu protrhávat, až se nakonec udělalo nádherně, až to vypadalo na takový malý zázrak. Naprosto fantastické! Tak rychle na kole domů, najíst, převléct, zdřímnout, dochystat a doorganizovat milion drobností a frrr – pivní běh se těší! Zde nás čekalo naprosté překvapení – sice jsme to věděli už dopředu, ale stále jsme tomu nějak nemohli uvěřit. Naprosto famózní účast byla prostě dechberoucí! Celých neuvěřitelných 23 týmů… Fakt jako dobré 😉 A to si troufám tvrdit, že se lidi i docela slušně bavili. Měli jsme i co vím dva týmy s hudebními nástroji, nechyběly rozličné kostýmy, no prostě jízda. Této akce jsem se ovšem musel zúčastnit i já, holt byla to otázka cti. A nutno říct, že už v zámecké to byl maras – jak se tak došly – doběhly některé týmy, začalo panovat solidní všeobecné veselí. U 2 Babek to jen gradovalo a pak v Odře, ejá, to byla jízda. Zde jsme ovšem narazili na mírné organizační šumy, kdy se polomozky nějak úplně neshodly a nastaly migrace na trase oheň – hospoda. Pevně ale věřím, že si každý nakonec našel to svoje a slušně se pobavil. Já jsem statečně držel pozici v hospodě společně s partou kytarových chlapíků a bylo to fajn 😉 Pravdou také je, když se ještě vrátím k běhu, že někteří účastníci velmi chválili milou obsluhu v některých hospodách. A měli pravdu. Na vlastní kůži jsem to taky zažil, no co už… 🙂 🙂 🙂 I to je pivní běh 🙂 Ale zpět do Košatky, hospoda tichne a my usínáme na pódiu – nevím v kolik, nevím jak, je zima, ráno a devastuje mě rýmička – sobota! 🙂

Na sobotní ráno nějaký chytrák z kapely vymyslel ještě zkoušku. Ach, kromě toho, že nos mám jen na ozdobu, protože je stejně nenávratně ucpán, mi někdo ukradl mozek. Alespoň podle bolesti hlavy bych to tak tipnul – a vlastně i podle toho, když se mi tak vybaví některé vzpomínky z pátečního večera. Uf. Ech. Hek. Takže hlava celá nepotřebná… 🙂 Ještě že nějaký dobrák vynalezl Brufen. A ještě že nějaký dobrák nenamyslel do vnitřních orgánů nervová zakončení, díky bože! 😉 Tak ale už jsme opět v Košatce a už tu máme zvukovou zkoušku, poslední přípravy a dalších spoustu malinkatých věciček, hladce a bryskně vyřešených.

Konečně nastává toužebně očekávaná 13. Hodina. Dle pohledu do diváckých řad to sice nevypadá, ale v tu dobu nám festival opravdu započal. Jako první se nám představil dosud Otomanu skrytý talent z Fryčovic, nikdo menší než Milan Šmiřák! Skvělé kytarovozpěvné vystoupení doplněné o výborné průvodní slovo stylově otevřelo hudební odpoledne a pomaličku, polehoučku se začali objevovat i další diváci. Jako druhá zahrála kapela z místních luhů a hájů – staroveské Zhaslo v Pecu! Bylo vidět, že nejsou na otomanu žádní nováčci a zrají jako víno. Supr hraní, milí páni – slečno a paní! 🙂 No, pak ovládla pódium brušperská úderka Kousky – Housky. A toto nechť hodnotí raději jiní… 🙂 Já jen mohu konstatovat, že oproti loňsku se nám hrálo luxusně. Ozvučení nezlobilo, ba právě naopak a nikdo nás nenutil srkat vřelé časové presso, což mělo za následek jediné: byli jsme celkem v pohodě, v klídku, užívali jsme si to a doufám, že se nám podařilo něco z té dobré nálady přenést i na naše zaujaté posluchače 😉 Po nás přišli zahrát songy pro změnu z country stylu Paďouři, kapela z širšího okolí. Co dodat, opět hodnoťte jiní 😉 A pak následovala Alibaba, pohodové blueswingové uskupení z Olomouce. Při nich tuším poprvé vypadla električka. Naštěstí byl po ruce brašinem umně ze staré plechové konvice vyrobený megafon, takže si Alibaba snadno mohla poradit. No a pak už následoval naprosto nukleární Úspěch! Jako správní profíci si dali pořádně záležet na zvučení, ovšem jen proto, aby následná produkce byla bez chyby! 🙂 Přátelé, kdo neviděl, neuvěří. Tohle těleso je prostě naprosto, naprosto skvělé! Dále nám přijel zahrát na kytaru a ukulele skvělý chlapík z Fajneho – Města René Souček, pokud neznáte, rozhodně doporučuji, úžasný! No a to už se nám harmonogram dávno překlopil do druhé poloviny. Následovala kapela Dobrá poloha a po nich již tradiční zavírák festivalu – skupina Mlock. A to už se strhla jííízda s velkým J :). Pod pódiem i na něm. Až se otoman otřásal. Ještěže jsem si letos vymyslel luxusní zlepšovák – obsluha až na otoman. To jsem z něj, přátelé, nemusel skoro vůbec nikam chodit. A to jsem tentokrát kupodivu neusnul před koncem 😉 Poslední časový údaj, co si pamatuju, je cca 05:17… pak už nevím 🙂 …

A už zase bylo jitro, den sice v týdnu sedmý, ale bohužel tentokrát se nám o nicnedělání mohlo jen zdát. V 10:00 nastal ten strašný okamžik probuzení. Chtěl jsem popřát okolí dobré ráno a ejhle, nešlo… sbohem, hlase. A tak jsem se nechtě zvukově přiblížil k sousedovic kohoutovi, kterého jsem i přes loňské vyhrůžky přece jen nechal žít. Tento rok nás totiž vzbudilo něco mnohem více šokujícího. Z restaurace Odra se totiž linuly zvuky hudby a ejhle – bylo to KARAOKE. Honza byl zřejmě umělecky nevybouřen a s kolegou si tam jako by nic prozpěvovali. Neuvěřitelné. Ale zároveň celkem vzpružující. A tak jsme se mohli postupně pomalu pustit do té nejneoblíbenější fáze všech akcí. Úklid. Pódium bych příště prosil polystyrenové a ty ztracené lavičky, no prostě žůžo labůžo. Jako bonus bych si dovolil nastínit smutný příběh: tak dlouho se chodí kolem kravince, až se jednou místo na zem podíváte, kam tu lávku dát… zbytek je na vaší fantazii… 🙂 Nicméně i toto jsme všechno zvládli a nakonec všechno zdárně uklidili. I toho do zeleného otomanu zakletého ježka v kleci jsme nakonec s Turbem dostali na své původní místo, a tak pro mě v 17:00 v neděli konečně skončila rukodělná část Otomanu. Přátelé, ale to pondělí… maras, rakev, prosím… 🙂

Celkově, sečteno, podtrženo, naprosto luxusní akce. Řekl bych, sice opět ze subjektivního hlediska, ještě mnóóóhem lepší, než loni. A zásadní věcí v tomto posunu byl výborný externí zvukař – Jirka Mitura – čímž už se pomalu dostávám k děkování:

• Takže, Jiříkovi za dobrý zvuk, ochotu a trpělivost 😉
• Sokolům za všechno 🙂 Donesly se ke mně slova chvály a uznání za skvěle zvládnuté občerstvení, byly oceněny i takové neviditelné činnosti jako výměna ručníků na wc, doplňování toaleťáku a ták. Prostě supr! 😉
• Brašinovi a Kači za mimo vše jiné luxusní průvodní slovo
• Turbovi, Majklovi, Radimovi, Romanovi, Martině, Martinovi, Peťovi, Ivetě, Štajgymu, Honzovi, Míce, Kači, Hance, Zitě, Ivaně, Denče, Járovi, Katce, Pavle, Pavlíně, Renči, Davidovi… doufám, že jsem na nikoho nezapomněl a když, tak snad má stejné jméno, jako někdo napsaný 🙂 a kdyžtak nechť se ozve, dopíšeme 😉 🙂 všem za neskutečnou ochotu a nasazení, bez vás by Košatecký Otoman nemohl být 😉 díky moc
• Restauraci Odra za přátelské a ochotné podhoubí pro tento šílený podnik
• Restauraci U Mlýna za bezchybné a ochotné startování pivního běhu
• Restauracím Myslivna, Sokolovna, Zámecká za účast v pivním běhu
• Všem mecenášům, jmenovitě H. K. Metalex CZ, s.r.o, Ostravar, Obec Stará Ves nad Ondřejnicí, Ing. Bohuslav Konečný – projektování staveb Brušperk, Adrian Camp – horská chata Ostrá, Restaurace Odra, Horská chata Bačkárka, Restaurace U Mlýna, AK1324, s.r.o.
• Otovi za Otoman
• Obrovský dík patří všem účinkujícím za naprosto skvělou atmosféru a strhující výkony: Milan Šmiřák, Zhaslo v Pecu, Kousky Housky, Paďouři, Alibaba, Úspěch, René Souček, Dobrá poloha, Mlock
• řidiči traktoru a dopravci pódia
• a samozřejmě především patří díky vám všem divákům, kteří jste nešli nikam nebo jinam a dorazili na kousek kultury do Košatky pobavit se a podpořit Košatecký Otoman. Díky, dík, díííky! Mimochodem, letos vás bylo cca 360 platících, cože je sice o trošku méně než loni, ale kapacitou současně námi vymezeného areálu celkem optimální :).

Snad jsem na nikoho nezapomněl, pokud ano, připomenout, doplním! 🙂

Tááákže, letošní Otoman jsme si úspěšně odseděli (alespoň já dle převažující činnosti 🙂 ), bylo to skvělé, skvělé, skvělé. Nedá se popsat, musí se zažít. Doufám, že z toho máte alespoň z poloviny stejný pocit jako já. Pokud:

• Ne, protože jste tam nebyli, nesmutněte, příští rok bude (doufejme) KO zase 😉
• Ne z jiného důvodu, nesmutněte, příští rok bude (doufejme) KO zase 😉 a lepší 😉
• Ano, skvěle, není co řešit, než jen spokojeně vzpomínat. Vězte ale, že příští rok bude první jubilejní ročník, a mám takové šimrání v levém ušním lalůčku, že to bude velkolepé! Takže už si na 14. 9. 2013 nic neplánujte, jdete s celou rodinou na Košatecký Otoman! 🙂

 Přátelé, ještě jednou děkuji všem jmenovaným i nejmenovaným, díky a mějte se fajn, míru zdar a Košateckému Otomanu zvláště!